Výklad horoskopů
Horoskop je astrologický obrazec, který zachycuje postavení nebeských těles pro daný okamžik a konkrétní místo na Zemi. Je to něco jako mapa našeho života. V okamžiku narození se obrázek s polohou vesmírných těles „otiskl“ do nás a ukazuje na naše vnitřní nastavení, které můžeme vyčíst z nativního horoskopu. Vesmír se však nezastavil, ale běží ve svém rytmu dále a rozehrává kosmickou hru.
Vesmírná tělesa ovlivňují dění, jehož jsme pozorovateli a harmonicky i neharmonicky se propojují s naším vnitřním otiskem. To, co vidíme a vnímáme, „brnká“ na naše vnitřní naladění, spouští naše pocity, emoce, myšlenky, jednání a konání, kterými reagujeme na vnější svět, jež vnímáme podle svého vnitřního nastavení. Komunikaci našeho vnitřního světa s vnějším a porozumění toho, co se nám v realitě děje, jak to vnímáme a jaký postoj zaujímáme ze svého subjektivního úhlu pohledu, můžeme poznat z tranzitního horoskopu.
Při každých narozeninách se jakoby znovu rodíme a pro čas „nového“ zrození můžeme připravit solární horoskop, který ukazuje na důležitá témata od jedněch narozenin do dalších.
Pro vztahy mezi partnery a lidmi, kteří se s námi propojují, jsou určeny partnerské horoskopy, které promítají interakce dvou osob, kteří si spolu hrají, nastavují si zrcadlo, vzájemně se vyučují a ukazují si různé pohledy, aby vnímání subjektu bylo objektivní.
Cena za výklad horoskopu je 1500 Kč.
Astrologie
O historii astrologie
Astrologie zkoumá souvislosti mezi děním na obloze (pohybem nebeských těles) a děním na Zemi.
Samotný název vznikl spojením řeckých slov astron = hvězda a logos = slovo, proto se jí také říká hvězdopravectví. Jejím základem jsou vědní obory jako astronomie, fyzika, matematika, filozofie a psychologie.
Lidé odnepaměti pozorovali hvězdy a vesmírná tělesa. Všímali si, kdy hvězdy a planety vychází, kdy zapadají, pozorovali jejich jasnost a všímali si, jaký vliv mají na přírodu a střídání ročních období. Pozorování vesmírných těles bylo důležité nejen pro určování času, orientaci a zemědělství, ale také pro člověka samotného, jelikož člověk je součástí přírody. Nejdůležitější ze všeho bylo pozorování Slunce a Měsíce.
Bez Slunce by nebyl život na zemi možný. Poskytuje světlo a teplo a řídí nejdůležitější rytmy života na zemi. Díky Slunci se střídá den a noc, stejně jako roční období. Všichni přirozeně následujeme rytmy Slunce, které ovlivňuje naši psychiku. Když svítí, cítíme se jako bychom sami svítili. Když je den, jsme bdělí, a v noci spíme. Stejně jako se na jaře příroda probouzí a semena vyráží ze země, tak i my jsme plni energie, vyrážíme s novým nadšením a plány a pokládáme základy naší tvořivosti. V létě si užíváme dlouhých dní a tepla, vyrážíme za zábavou, naše tvořivost stejně jako tvořivost přírody dosahují vrcholu. Na podzim završujeme to, co nám umožnilo léto, sklízíme plody, i plody své práce, oslavujeme a analyzujeme, co se nám povedlo a co nepovedlo, ukládáme zásoby a připravujeme se na zimu. V zimě se stahujeme do sebe stejně jako příroda, uzavíráme se, „meditujeme“, odpočíváme a vymýšlíme, co a jak udělat lépe a kam svou energii namíříme na jaře.
Dalším jasným tělesem na nebi je Měsíc. Ten nesvítí svým vlastním světlem, ale odráží světlo ze Slunce, proto je na nebi vidět i během noci. Z tohoto důvodu mu některé kultury přikládaly dokonce větší význam. Fascinující pro ně bylo jeho rytmické střídání fází, přibývání a ubývání. Tato pravidelnost umožnila rozdělit roční běh Slunce na menší úseky, měsíce. Už v dávných dobách lidé poznali, jak zásadní vliv má na mořský příliv a odliv a na nejrůznější životní cykly zvířat včetně člověka. Měsíc je spojen s dmutím moře, má vliv na vodu, a lidské tělo je ze 70% tvořeno vodou, proto jeho vliv na člověka je nezpochybnitelný. U některých citlivých jedinců způsobuje náměsíčnost a u žen má vliv na menstruační cyklus. Znalost vlivu Měsíce na plodnost ženy z něj udělal symbol proměnlivosti a přitom věčnosti života.
Podle současných názorů lze původ astrologie hledat ve starověké Babylónii, kde nejpozději počátkem 4. stol. př.n.l. zavedli přesný lunární kalendář, takže bylo možné stanovit okamžik novu s přesností na několik minut a vypracovali tabulky pro pohyby planet, jejichž polohy bylo možné stanovit na léta dopředu i nazpět. Nejstarší dochovaný horoskop s polohami planet pro okamžik narození byl sestaven pro datum 29. dubna 409 př.n.l. pro syna babylónského panovníka Šuma Usa.
Z Malé Asie a Blízkého východu se astrologie dostala přes starověké Řecko do celé Evropy. Už od poloviny 4. stol. př.n.l se v Řecku astrologie začala rozvíjet jako samostatný obor. Byla dostupná každému, kdo měl základní znalosti z astronomie a matematiky a byl ochoten ji studovat. Šlo o výrazný pokrok, protože astrologie podávala jiný pohled na lidský život, což vedlo k opouštění představ o nadpřirozených silách, které řídí život. Ještě v období př.n.l. byl vytvořen nový astrologický systém, mnohem složitější a důmyslnější, než byl původní systém babylónský. Znamení byla rozdělena do čtyř základních živlů – oheň, voda, země a vzduch a vznikly ucelené teorie o jejich vlivu.
S nástupem renesance ve 13. stol. měla Evropa již své vlastní astrology. Svého vrcholu dosáhla díky vynálezu knihtisku. Byly tištěny údaje o poloze pohyblivých astronomických objektů, které využili slavní mořeplavci, jako byl Kryštof Kolumbus. Významně se rozšířil okruh vědců, kteří se astrologií zabývali. Mezi významné francouzské astrology patřil Michael Nostradamus, jehož záhadná proroctví ve verších z druhé poloviny 16. stol. jsou dodnes těžko srozumitelná. Za největší osobnost francouzské astrologie historikové považují profesora ze Sorbonny a dvorního lékaře Ludvíka XIII. J.B. Morina, na jehož celoživotní dílo Astrologia gallica navazovali mnozí astrologové. V Anglii patřil mezi významné astrology William Lilly. Velký rozruch do astrologie vnesl na počátku 20. století švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung, který se pokusil propojit astrologii s psychologií.
Přívrženci astrologie to neměli vždy lehké. Například císař Dioklecián pronásledoval kromě křesťanů i astrology. V 17. století katolická církev astrologii potírala a astrologové byli pronásledováni, přestože se jí věnovalo i několik papežů.
Na české území začala astrologie pronikat z jižní a západní Evropy již ve středověku. Využíval ji Karel IV. i jeho syn Václav IV. V té době ji bylo možné studovat na nově založené pražské univerzitě. Dalšího velkého rozmachu se dočkala za vlády císaře Rudolfa II., kdy u pražského dvora působili Tycho Brahe a Johannes Kepler. Za komunistického režimu byla astrologie v Česku zakázána, protože se neslučovala s oficiálním marxisticko-leninským učením.